KonVerzácia s manažérkou festivalu MAČ Renatou Obadálkovou

Pýtala sa Gabriela Magová

Stredoeurópsky literárny festival Měsíc autorského čtení vznikol v roku 2000 v Brne a neskôr sa rozšíril aj do ďalších miest. Koná sa v Brne, Ostrave, Bratislave a Prešove. Program MAČ zahŕňa dve hlavné línie: domácu, ktorá reprezentuje literatúry usporiadateľských krajín, a zahraničnú, v ktorej ponúka literatúru a kultúru krajiny, ktorá je v danom roku čestným hosťom. MAČ sa každý rok začína 1. júla v Brne a po celý mesiac sa nepretržite sťahuje z mesta do mesta. Hlavný program denne ponúka dve autorské čítania: čestného hosťa a zástupcu domácej scény. V roku 2023 bolo hosťujúcou krajinou Nórsko.

Čo bolo pred MAČ-om, ako a prečo vznikol nápad urobiť takýto festival? Aká je jeho filozofia?
Měsíc autorského čtení vznikl z potřeby prezentovat současnou českou, později evropskou literaturu před publikem. Obnovit (nebo možná založit) tradici, která se v roce 2000, kdy festival vznikl v Brně, v našem regionu příliš neudržovala. S jistou mírou motivační závisti jsme se jezdili dívat do Německa a Rakouska, jak jsou tam setkání čtenářů a jejich autorů běžným a vyhledávaným večerním programem. U nás fungovalo setkání s novou knihou ve formátu křtu, vernisáže, ale čtení jako žánr bylo značně upozaděno. To se pochopitelně proměnilo a myslím, že jsme k tomu dílčím způsobem přispěli.

Od počátku bylo pro nás důležité, že MAČ není knižní veletrh a že to hlavní není kniha jako produkt, který je třeba prodat, ale autor a jeho texty. Stále to zdůrazňovat má smysl především proto, že na rozdíl od knižních veletrhů nepotřebujeme, aby autor četl z vydané knihy, může číst z rukopisu knihy připravované nebo textů, jež nakonec ani nebudou publikovány. A samozřejmě v případě autorů zahraničních je naší ambicí zvát i spisovatele, kteří nejsou do češtiny či slovenštiny přeloženi. Literární festival má mít, dle nás, na rozdíl od knižního veletrhu, funkci objevitelskou, není tam ta propojenost mezi vystoupením autora a počtem prodaných knih. Chceme inspirovat ke čtení, nikoliv k nakupování.

Najprv bol MAČ brniansky festival, asi po desiatich rokoch sa rozšíril do ďalších miest a odohráva sa paralelne na viacerých miestach, a nie práve v tých najväčších centrách (až na Bratislavu). Ako k tomu došlo?
Náhodou. Nejprve nás oslovil Čestmír Kopecký, který připravoval kandidaturu Ostravy na EHMK, že by o MAČ v Ostravě stál. A my si řekli, proč ne, proč by nemohli autoři z Brna vyrazit do Ostravy. A když se to podařilo a fungovalo to, tak už byl jen krůček k tomu pokračovat a v letech před pandemií byl MAČ v Brně, Ostravě, Bratislavě, Košicích, Wroclawi a Lvově. Válka na Ukrajině a covid naše plány redukují, ale i tak jsme v tuto chvíli ve čtyřech městech v Česku a na Slovensku, a na Ukrajině jsme loni uspořádali zkrácenou, byť myslím velmi důležitou variantu MAČe. Ta byla akcemi nahuštěna do tří dnů, ale zájem publika i symbolický význam nás zavázal, že budeme s MAČem na Ukrajině pokračovat i letos, konkrétní obrysy se řeší, jak se říká, za pochodu.

Tradične sa uvádza, že festival organizuje nakladateľstvo a agentúra Větrné mlýny, ale spolupracujete aj s ďalšími organizátormi, ako funguje spolupráca s nimi? Organizujú si jednotlivé mestá akcie samy alebo je všetko centrálne riadené?
„Centrální plánování“ funguje jen jako rámec pro to nejnutnější, zbytek je na našich partnerech v jednotlivých zemích a městech. Konkrétně: Větrné mlýny nesou dramaturgickou odpovědnost za zahraniční linii a zvou autory do tohoto bloku festivalu, to pochopitelně neznamená, že partneři nemají své slovo. Konečně, během celého procesu nominací autorů, hledání klíče a oslovování se radíme jak společně v rámci struktur MAČe, tak s externím, zejména akademickým prostředím. V případě domácí linie je pak koordinace dramaturgie mnohem více odvislá od vizí vtělených do přání v jednotlivých městech. Máme nějaký společný základ, kolem kterého se vinou programové tipy jednotlivých partnerů. Obecně jde říct, že celý projekt MAČe je založen na úzké spolupráci a hranicích kompetencí, které jsou však flexibilní, tudíž prostupné.

Produkčně se pak řídí logistika, to jest doprava autorů mezi městy, z festivalu a na festival, společná grafika a web. Co je ale možné řešit lokálně, to také lokálně řešíme, od ubytování po tlumočení a regionální propagaci.

Je organizácia festivalu náročnejšia z finančného alebo logistického hľadiska?
Za léta máme obé natrénováno, ale to neznamená, že to občas není stres a nervy. Naštěstí se prozatím daří vykrývat festival finančně i zajišťovat fungující logistiku a s ní související guest service. Samozřejmě je problém, že jsme odvislí (většinou) od jednoletých grantů, takže po konci jednoho MAČe začínáme od bodu nula, ale naučili jsme se s tím žít, doufat a fungovat. Systémovější problém je v tom, že nemáme zdroje na budování MAČe jako instituce, tedy na práci rešeršní a výzkumnou, která by probíhala i po MAČi, tedy že navážeme kontakty s autory, ale nemáme prostředky spolupracovat s nimi dál. Snažíme se o to především v oblasti audiovizuálních výstupů, ale je to činnost, kterou by mělo smysl rozvíjet komplexněji a koordinovaněji, na to jsou ale třeba kapacity lidské i finanční.

Festival MAČ je obrovský festival, trvá celý mesiac. Išlo vám o to, aby napríklad z hosťujúcej krajiny prišlo čím viac autorov a autoriek, alebo skôr o to, aby mal festival pomalšie, prázdninové tempo a aby program nebol pre publikum príliš časovo náročný?
Úplně na začátku šlo o to, jak pro tak velký festival najít zázemí. A ukázalo se, že divadelní prázdniny jsou v tomto směru ideální, divadla jsou volná a nabízejí svoje prázdné sály. Těch třicet jedna autorů z jedné země je číslo, které by mohlo být o trošku vyšší i nižší, aby plnilo to základní zadání, které máme, totiž seznámit veřejnost s danou literaturou alespoň v základních obrysech. Náš festival nenahrazuje čtení, ale má k němu připoutat, motivovat a v našem případě i poukázat ke konkrétní literatuře. Řečeno jen s mírnou nadsázkou, kdo absolvuje třeba polovinu čtení, tedy patnáct, tak se nestane odborníkem na tu či onu národní literaturu, k tomu je třeba více, ale získá velmi slušný přehled o literární scéně dané kultury a tím pochopitelně i o té zemi. V létě můžete cestovat a projíždět hotely a resorty, nebo se o světě něco skutečně dovědět, v druhém případě doporučujeme MAČ.

Kto a kedy rozhodne, aká krajina bude hosťom v tom-ktorom roku? Podľa čoho vyberáte autorov/autorky, ktorých pozývate z domácej (resp. českej a slovenskej) aj hosťujúcej literatúry? Kto ich vyberá? Ako to vyzerá, keď ide o „malú“ literatúru, dá sa vôbec nájsť 31 autorov, ochotných pricestovať?
Výběr země nemá ustálený princip, lze říci, že to nakonec rozhodne ten, kdo snese více argumentů pro danou literaturu, a ostatní si musí říct, že má pravdu, je to tak a tato to tedy bude. Není to tedy spojené s nějakou funkcí nebo metodou, ba ani nápomocnou metodikou.

Výběr autorů už trošku systém má. V zásadě platí kritérium, že v zahraniční linii nám jde o představení dané literatury, a to bez ohledu na aktuálnost a novinky, nemusíme tedy představovat to nejnovější z norské či islandské literatury, chceme ji představit v co nejsrozumitelnějším výseku. U domácí linie naopak chceme, aby odrážela uplynulý rok, byla nějakým svědkem dění na domácí literární scéně. Domácí autory vybíráme víceméně svépomocí, v případě zahraničních angažujeme lektory, z nichž obvykle vykrystalizují přirození lídři, kteří prosadí nejvíce. Chceme, aby ten výsledný seznam, který je pochopitelně mixem přání a možností, byl zpracováván u nás doma i v zemi, která bude hostem, abychom se blížili objektivnějšímu obrazu, byť být objektivní v umění je jistě pošetilost.

Keď autori a autorky čítajú svoje texty, publikum má k dispozícii aj preklad čítaného textu. Ako spolupracujete s prekladateľmi/prekladateľkami? Nájdete ich zakaždým dosť (do slovenčiny aj do češtiny)?
Nakonec se zdá, že jsme překladatelské velmoci, upadající, ale stále ještě velmoci. Ukazuje se síla menších kultur, tedy české a slovenské, které myslím správně hledaly cestu k vlastní identitě skrze komunikaci se světem. Tradice tu tedy je, ale jak víme, tak žádná tradice nepřežije bez inovace a v tom je to horší. Někdo mluví o tom, že lingvistika obecně upadá, vyšlo to jaksi z módy, ale stav, kdy na velkých českých nebo slovenských univerzitách nemáme obory pro studium jazyků některých sousedů nebo pro naše země strategických zemí, to je hrůza, kterou nelze nahradit hostováním našich studentů ve světě. Tady opravdu konzumujeme minulost, která nám bude v budoucnu dramaticky chybět.
A konkrétní odpověď. Problém byl velký v případě gruzínštiny a turečtiny, ale i to se zvládlo, proti tomu už je i mandarínština, kterou většinově píšou letošní hosté MAČe, překladatelsky poměrně slušně obhospodařený jazyk.

Ako riešite s autormi/agentmi autorské práva?
V 90 % jde o dohody napřímo s autory, a to skrze smlouvy o dílo a licence k užití.

Čím bol špeciálny ročník 2023 venovaný nórskej literatúre? Zohľadňovali sa pri výbere preferencie „nášho“ čitateľstva napríklad z hľadiska žánrov (krimi a pod.)?
Populárním zákoutím norské literatury se vyhnout nešlo, byť jsme se snažili, ale myslím, že i tak to byl mimořádně pestrý výběr, který snad přesvědčil všechny zájemce o tom, že norská literatura není jen popová procházka trošku temným sadem, ale výsostně kvalitní evropská literatura. Byl to i úžasný příklad toho, že relativně úsporná země co do počtu obyvatel může být v evropském kontextu obrem a v tom světovém důstojným spoluhráčem, kterého se vyplatí sledovat.

Aké sú vaše plány do ďalších rokov, koho bude festival hostiť v najbližších ročníkoch?
Letos to bude Tchaj-wan. Pracovně tomu říkáme brána k čínské literatuře s lidskou tváří. Věřím, že jednatřicet tchajwanských autorů nám postupně odkryje kousek z tajemství, kterým je tento region a kultura zahalená. Je to výzva v mnoha ohledech, ale těšíme se nesmírně.

Pro další léta nevím, tipů je celá řada a záleží, které argumenty zvítězí, napínavé je to i pro nás. Snad proto nás to, i po těch pětadvaceti letech, stále baví.

Renata Obadálková

Foto: Archív autorky

Renata Obadálková

narodená v roku 1979, je dramaturgička a kultúrna manažérka. Posledných pätnásť rokov spolutvorí podobu literárneho festivalu Mesiac autorského čítania.