Prekladateľky a prekladatelia odporúčajú nové knihy

Nina Lykke: Nie sme tu nato, aby sme sa zabávali

V knihe Nie sme tu nato, aby sme sa zabávali Nina Lykke opisuje svet autorov a slávneho literárneho festivalu. Protagonista knihy Knut je spisovateľ blížiaci sa k šesťdesiatke, ktorý prežíva spisovateľský blok a zápasí s depresiou. Popri márnych pokusoch zopakovať svoj literárny úspech spred dvadsiatich rokov veľa rozmýšľa, analyzuje, rozhorčuje sa nad politicky korektnou kultúrou či presexualizovanou spoločnosťou a mnohými ďalšími dôsledkami priveľkého blahobytu.

Pri prekladaní som nemusela zápasiť s jazykovými problémami, skôr bolo treba zisťovať a overovať si veľa reálií. Priznám sa, že trochu mi dala zabrať bohatá paleta výrazov z oblasti sexuálnych praktík, no našťastie pomohol internet. Váhala som tiež pri niektorých viacvýznamových idiomatických výrazoch a pri interpretácii jedného zložitého súvetia si dokonca ani moja nórska priateľka nebola istá, preto ma potešilo, keď som sa dozvedela, že N. Lykke zavíta v rámci Mesiaca autorského čítania do neďalekého Brna. Stretli sme sa v kaviarničke kúsok od Divadla Husa na provázku, v ktorom neskôr večer hovorila o svojej tvorbe, a prediskutovali problematické miesta.

Sama autorka ma upozornila na jedno pre ňu zjavne dôležité miesto, keď študentka nesprávne vyslovuje adjektívum kjempefin ako skjempefin, a navrhla, že by sa dalo riešiť na lexikálnej, nie fonetickej rovine, napr. využitím populárneho adjektíva cool. S potešením som zareagovala, že som si zvolila presne tento postup a dokonca som použila práve výraz kúlový. Je vždy príjemné – a tiež dôležité – potvrdiť si správnosť svojich intuitívnych riešení.

Jarmila Cihová

Preložila: Jarmila Cihová
Redakcia: Eva Melichárková
Vydavateľstvo: Tatran (2023)

Øystein Stene: Zákon dechu

V postapokalyptickém románu Zákon dechu lidskou populaci zdecimoval záhadný virus a hrstka přeživších přebývá v hermeticky uzavřených městech. Devatenáctiletá Alma se stane členkou terénního týmu, jehož úkolem je průzkum okolí, hledání zásob v opuštěných skladech a unášení těhotných člopích samic. Člopi jsou v Almině světě tvorové na vývojovém stupni mezi člověkem a šimpanzem, lidé, které virus připravil o vzpomínky, řeč a většinu pokročilejších dovedností. Když se ale člopí mláďata narodí v nezamořeném vzduchu, zůstanou lidmi. Překlad autorem vymyšleného označení mape byl pro knihu zásadní a já podobně jako v norštině hledala přirozeně znějící kombinaci slov člověk (menneske) a opice (ape). Výsledný člop vzešel z brainstormingu s mým partnerem – domácnost literárních překladatelů má své nepochybné výhody.

Na Steneho stylu se mi líbí, že nastoluje řadu morálních dilemat, ale činí tak jakoby mimochodem, prostřednictvím napínavého vyprávění prošpikovaného akčními scénami. Překlad mi tedy šel pěkně od ruky, což u mě nebývá pravidlem. Jako cenná pomůcka mi sloužily mapy.cz a program Google Earth, protože mi umožnily si lépe představit konkrétní místa v rozpadlém Oslu i krajinu, kterou hlavní hrdinka putuje poté, co z města odejde. Sám autor se pak podivil nad změnou jména Alm na Alma. Ač rozhodně nejsem příznivkyní automatického počešťování vlastních jmen, vzhledem k množství výskytů pátého pádu v textu jsem upřednostnila sklonnou variantu (Almo!) před nesklonnou.

Jitka Jindřišková

Preložila: Jitka Jindřišková
Jazyková redakcia: Daniela S. Zounková
Ilustrácie na obálke: Barbora Kysilková
Vydavateľstvo: Bourdon (2023)

Miguel Sousa Tavares: Rovník

Už prvé vydanie románu Rovník portugalského spisovateľa Miguela Sousu Tavaresa v roku 2003 sa v Portugalsku stalo jednou z najvýraznejších literárnych udalostí prvej dekády dvadsiateho prvého storočia. Dôkazom je aj to, že v priebehu nasledujúcich desiatich rokov vyšlo ďalších tridsaťpäť reedícií, román sa stal bestsellerom v Portugalsku i v Brazílii, získal taliansku literárnu cenu Grinzane Cavour, bol preložený do viac než desiatich jazykov a v roku 2008 bol na jeho motívy natočený televízny seriál.

Základnou kvalitou knihy je autorova schopnosť postaviť rozprávanie na osvedčených „ingredienciách“ románu: lineárne sa odvíjajúcom dynamickom deji a postavách, ktoré svojimi charaktermi, ambíciami, túžbami a vášňami posúvajú príbeh k prekvapivému záveru. Atmosféru umocňujú sugestívne opisy prostredia rovníkového ostrovného štátu Svätý Tomáš a Princov ostrov a otrockej práce na kakaovníkových plantážach. Rovnako dôležitou súčasťou príbehu je historický kontext začiatku dvadsiateho storočia, skutočné udalosti a ich protagonisti, blížiaci sa koniec portugalskej monarchie a s tým súvisiaci pocit istej dekadencie a konca jednej éry.

Z pohľadu prekladu boli pre mňa istou výzvou označenia endemických rastlín a živočíchov, ktoré sa vyskytujú len na Svätom Tomášovi a Princovom ostrove. Mnohé z nich sme zachovali v pôvodnom znení s tým, že ich vysvetľujeme v rámci prekladu (niekedy to robí aj autor vo východiskovom texte), alebo vo vysvetlivkách na konci knihy. Vysvetlivky tiež obsahujú základné informácie o historickom, geografickom, kultúrnom a politickom kontexte diela.

Vznik prekladu formou štipendia z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

Anton Pasienka

Preložil: Anton Pasienka
Redakcia: Katarína Jusková
Grafický návrh obálky a sadzba: Aurélia Garová
Vydavateľstvo: Portugalský inštitút (2023)

Susanne Skogstad: Tišina

Tišina je rozsahem nevelká kniha, skrývá však v sobě řadu témat. Pojednává o ztrátě, smutku, úzkosti a stáří, ale také o síle a důležitosti lásky. Debutující autorka, které v době norského vydání bylo 26 let, příběh vypráví z pohledu vdovy na sklonku života a úsporným jazykem si klade otázky o životě a smrti. Nejvíce mě asi zaujal popsaný vztah mezi stárnoucí ženou a jejími dospělými dětmi a otázka, do jaké míry máme právo vnucovat seniorům, jak mají žít. Jelikož Skogstad velice sugestivně navozuje hrdinčino bezútěšné duševní rozpoložení, nejedná se o zrovna oddechové čtení.

Tišina se vyznačuje zajímavým jazykem. Originálu dodává specifický charakter skutečnost, že Skogstad píše v nynorsk, méně rozšířené variantě spisovné norštiny, zatímco většina Norů používá bokmål. Tento aspekt knihy se v českém překladu ztrácí.

Při překládání mě potrápil především autorčin styl kombinující úsporný jazyk s poetickými obrazy a místy až biblickými obraty. Podstatnou část knihy tvoří proud myšlenek hlavní postavy. Skogstad hodně pracuje s opakováním slov a začátků vět, asociuje těkání lidské mysli. Text rytmizuje a v některých pasážích ho řadí téměř jako báseň. Snažila jsem se tento prvek co nejvíce zachovat, primárně jsem se ale řídila tím, aby text v češtině přirozeně plynul.

Tereza Blatná

Preložila: Tereza Blatná
Jazyková redakcia: Jitka Jindřišková
Ilustrácie na obálke: Ondřej Pavelek
Vydavateľstvo: Bourdon (2022)

Maria Navarro Skaranger: Napořád Emily

Nenápadně okouzlující kniha se sociálním podtextem, takový je třetí román mladé norské spisovatelky Marii Navarro Skaranger Napořád Emily. Hlavní hrdince Emily není ještě ani dvacet. Je těhotná, bydlí v malém panelákovém bytě, pracuje v supermarketu a od života nemá velká očekávání. Skrze její příběh nás autorka nechává nahlédnout do prostředí determinovaného nedostatkem, prostředí, ze kterého sama pochází, a tak ho dokáže věrně zachytit. V norské literatuře sice děl z chudších osloských čtvrtí v poslední dekádě značně přibylo, čeští (a slovenští) nakladatelé tento trend ale zatím příliš nereflektovali.

Výrazné literární kvality knihy jsou patrné zejména ve stylové rovině – text je neučesaný, plyne v dlouhých větách a s řadou odboček. S komplikovanými souvětími je při překladu vždycky potíž. Čtenář se v nich nesmí ztratit, zároveň je třeba zachovat rytmus originálu a podobný výsledný dojem. Osvědčilo se mi číst si jednotlivé odstavce nahlas, a to kromě češtiny i v norštině. Zajímavým stylovým prvkem, který mě na knize velmi bavil, je hlas vypravěče (nebo vypravěčky?). Ten nás s životem Emily seznamuje a komentuje ho, spolu s ním ji litujeme a posuzujeme, utvořit si názor je přece tak snadné. Při překládání jsem se proto snažila najít tu pravou míru blahosklonnosti. Z oblasti slovní zásoby jsem zřejmě nejvíc řešila, jak pracovat s pojmy mateřská a rodičovská dovolená, norský systém se od českého totiž liší. V tom mi hodně pomohlo hovorovější ladění textu.

Jitka Jindřišková

Preložila: Jitka Jindřišková
Jazyková redakcia: Viola Somogyi
Obálka, grafická úprava a sadzba: Aurélia Garová
Vydavateľstvo: Host (2023)